Mise 302

Omlouvám se, že jsem se delší dobu neozvala, ale po téhle absolvované misi sbírá naše rodinka síly a vítá nového člena do rodiny.


O čem je mise 302? O tom, že nikdy nevíte, jak situace dopadnou, i když se sebevíc snažíte…že štěstí předběhlo touhu mít všechno ideální…zdraví je vždycky na prvním místě…a tatínek u porodu je ta nejlepší podpora.
V průběhu těhotenství jsem si nastudovala snad všechno co jsem mohla a to z různých zdrojů, medií a pod. V závěru se ale ukázalo, že jsem měla takovou orientační představu, jak bude porod probíhat a bláhově si myslela, že když dodržím vše nastudované, náš porod proběhne hladce a bez komplikací.

Měla jsem idealistickou představu, že porod zvládnu bez jakéhokoliv chemického zásahu různých preparátů, ale ve výsledku to bylo zcela obráceně, protože se k porodu přidaly dřívější zdravotní komplikace. V závěru musel prďousek ven císařem, protože měl moc velkou hlavičku a ani při maximálním otevření mu zabraňovala vykouknutí na svět.
Během porodu se mi hlavou honilo spoustu myšlenek, ale ta hlavní byl vděk, za to, že jsem v porodnici, že můžou konečným zákrokem dopomoci bezpečně malému na svět, že nejsem bezmocná, protože jsem udělala všechno co bylo v mých silách, a přesto to nestačilo…

V poslední době se šíří živější a živější diskuze na téma porodnictví, domácí porody, neschopnost zdravotního personálu v porodnicích a podobně. Nikomu nechci lozit do svědomí, poučovat a pod., ale dokážete si představit tuhle situaci a rodit doma? Jedna jediná banalita, velká hlavička…jedno vaše rozhodnutí nebýt pod lékařským dohledem…neříkám, že jsem byla se vším v porodnici spokojená, ale to hlavní, že jsme oba v pořádku, to bylo rozhodnutí lékařů, kterým touto cestou srdečně děkuji.

Další ožehavé téma je tatínek u porodu. Ze začátku jsem chtěla všechno zvládnout sama, pak jsem ho tam chtěla hlavně kvůli komunikaci se zdravotním personálem v případě, že bych toho díky bolestem nebyla schopná. Nakonec byl naší největší oporou a všechno tam s námi přetrpěl. Někteří chlapi toho hodně nakecají, náš tatínek toho pro nás hodně udělal!

Mise 302 nekončí, ale pokračuje v nových obrátkách, je to vzpomínkové číslo na naše číselné označení v porodnici. Děkujeme všem za projevenou podporu, lásku a pomoc. A vám hlavně čtenářkám ze srdce přeji, aby vaše rozhodnutí končily šťastně a nebyly jste otrokyněmi rychlokvašených dokumentů na objednávku hanících naše zdravotnictví…


O Petra P. 50 Článků
Hyperaktivní maminka s velkou vášní ke knížkám, kafíčkování s kamarádkami a nadšenec pro vše nové.

1 Komentář

  1. Peti, moc gratuluji přeji tobě i malému všechno dobré do novych krásných zacatku 🙂 Já měla stejný průběh porodu a i když jsem si to představovala též úplně jinak hlavní je ze jsem se okolo sebe měla tým odborníku a vsechno dobře dopadlo 🙂

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.