Dokonalá matka neexistuje…a co když tu je?

Znáte to, nevíte už z které do které nebo jste jen zvědavé. Tak položíte na internetu anonymně nebo veřejně otázku a čekáte odpověď.

Většinou to děláte za účelem získání nových informací. Ve většině případů se ale dozvíte, že jste divná, nikdy jste neměla mít děti, obdivuhodná, hloupá. Naleznou se ale i odpovědi hodnoty zlatého grálu, které vás navnadí na novou cestu, ukáží nový způsob, inspirují, potěší, pohladí po duši. Jsou to ale ty odpovědi, které jsou nenásilné, pouze vyjadřují osobní názor, zkušenosti, pocity apod.

V dnešní době všichni rádi mentorují, ale někteří bohužel jen to. Vytrácí se nám pro děti přirozené autority. Lidi, kteří umí konkrétní věc a jsou v ní dobří. Shlukujeme se do různých skupin z různých důvodů. A co ten pověstný mateřský instinkt? Co ten nám velí? Dáte na něj často? Vyplatí se to?

Myslím, že každé dítě je jedinečné, stejně tak jeho maminka. Je jedno, jak ho přivedla na svět, čím ho krmí, jestli vozí nebo nosí v šátku. Záleží na tom záměru, které dítě vycítí. Nikdo zvenčí nepochopí váš vnitřní svět v dostatečné hloubce jako vy sama. Není třeba někoho přesvědčovat o svých krocích, pokud to není nutné. A pokud člověk nedokáže sám sebe přesvědčit o tom, že dělá věci správně, nejspíš něco dělá špatně a přijde si na to díky okolnostem sám.

‘‘Nesuď pokud jsi nešel v mých botách,‘‘ říká již profláklý citát . Děláme to ale neustále. Doma jsme většinou klidní, na své půdě. V momentě, kdy se dostaneme do společnosti, znejistíme pod tíhou nesouhlasných komentářů, pohledů, narážek a doporučení. Někteří to dotáhnou až na sociální sítě, kde svůj nesoulad musí nutně prodiskutovat s ostatními. Stačí tak málo k tomu, aby měly všechny maminky úsměv na tváři, a to přestat se odsuzovat a začít si víc naslouchat.

Ten, kdo jen mluví, nikdy nepochopí a správně neporadí. A mlčení není vždy souhlas.